Pán Prstenů 1 - Společenstvo Prstenu

Pár dní před tím, než jsem film viděl, jsem se řehnil při poslechu Mareše a toho jeho kamaráda v ranní šou Evropy2, kteří velice svérázně vysvětlili v jejich seriálu "zpátky do minulosti" původ Pána Prstenů. Měl jsem k tomu filmu velice kladný vztah - prvotní dojmy z kina viz komentář.

PP1 je první film, na který jsem se vydržel dívat 3 hodiny bez jakéhokoliv pocitu ve smyslu "sakra to už by stačilo, kdy už bude konec...". Ani nebyl na tyhle věci čas. Film mě rychle a vysoce profesionálně uváděl do problematiky středozemě, a to takovým způsobem, až jsem měl občas problémy rozlišit mezi fantazií a realitou. Jenom těch sto lidí kolem mi bránilo v tom, abych se nepřidal ke společenstvu.

Vše, co v tomhle filmu je, je úžasné. Nejsou tady žádná zaváhání, žádné překlepy, hluchá místa. Je to 100% epický popis prostředí, různých tvorů a jejich činů. Není rozdíl mezi desetitisícovou armádou z věků, kdy velké činy vládly světu, a maličkým mírumilovným Hobitínem, protože z hlediska kvality zpracování a pojetí je to naprosto stejné.

Všechno má náboj a jiskru, efektní nadhled, vysoce detailní obsah a hlavně rychlost. To, co mě fascinovalo okamžitě, byla rychlost. Vše v PP1 se odehrává strašně rychle, až z toho slabší povahy blbnou. Peter Jackson kašle na to, jak byla která scéna drahá a náročná, všechno má svůj přesně definovaný prostor. Právě tohle "kašlání" způsobilo, že a)je PP nejdražším filmovým projektem všech dob - b)PP je na pomezí filmu a nového druhu multimediální zábavy.

Ano, tak to asi bude. Podle mne je ten film nejlepší, jaký jsem kdy viděl, a to neříkám jako šílenec, který o půlnoci 10. ledna vletěl do kina oděn v tradičních dobových krojích středozemě, to říkám jako obyčejný divák.

A konkrétně - co se mi líbilo nejvíc? Skvěle ztvárnil Jackson Sarumanovu změnu na podlého Sauronova sluhu, souboj v Orthanku (který ani v knize nebyl) je jedna z mých nejoblíbenějších částí. Taky jsem ocenil, že režisér pochopil svíravou moc prstenu a tak skvělé grify jako prudká změna výrazu z mírumilovného na závistivý prostě vychytal. Dobře že to pojal tak složitě, film dostává dlaší rozměr. Černí jezdci jsou bezchybní, jejich syčivý řev "Shire... Baggins..." nahání husí kůži a jejich pohyby, práce s mečem... Pak jsem hodně oceňoval celou sekci s Morií. Tady podle mě nastal vrchol celého filmu, jak z hlediska příběhu tak z hlediska zpracování. Příchod Balroga z hlubin do sálů... Kdo to neviděl, o hodně přišel.

Jasně že film se od knihy liší, a je to celkem logické - jinak to ani nešlo. A těch pár dodatečných úprav (Glorfindel->Arwen atp.) ani tak moc neruší, spíš jsou tam kvůli zvýšení hranice "spektakulárnosti", takže tyhle názory typu "je tam x rozdílů" berte s rezervou.